Bez nadsázky mohu říci, že dětská skupina Jiřička naší rodině změnila život, a to v pozitivním slova smyslu. Dříve, když jsme bydleli ve městě, chodila naše dcera do jiné dětské skupiny, kde bylo až sterilní prostředí, děti pobývaly většinu dne v uzavřené místnosti a malovaly si nebo hrály s hračkami. Dcera bývala často nemocná, a měla jsem pocit, že jí taková předškolní docházka vlastně nic nedává, že jde zkrátka jen o nezbytné hlídání po dobu, kdy jsme s mužem v práci. Když jsme se před dvěma lety přestěhovali na venkov a přihlásili Emily do DS Jiřička, byla jsem opravdu mile překvapena tím, jak lze výchovu dětí pojmout. Největší změnu vidím v samotných pedagožkách a ředitelce – všechny jsou velmi otevřené, empatické a záleží jim na tom, aby děti každý jediný den prožily v naplnění a lásce. Ať už ke zvířatům, přírodě nebo svým bližním. Učí je, že jídlo se neocitne v regálech supermarketů jen tak – že nejprve je nutné ho vypěstovat na půdě, o kterou je třeba se starat, zalévat, přírodně hnojit. Že masa bychom měli jíst pomálu, protože pochází ze zvířat, skutečných bytostí s duší.
Eva F.
Emily se každé ráno těší, až zkontroluje, zda slepice v kurnících snesly vajíčka a ještě teplá je pak sbírá. Poté přichází na řadu další rituál – krmení králíků – opět velmi oblíbená činnost. Líbí se mi, v jaké symbióze děti na statku se zvířaty žijí, že vidí na vlastní oči ovce a už ve třech letech chápou, že se chovají mimo jiné kvůli vlně, která se musí zpracovat, aby se z ní mohl vyrobit textil. Znají i proces zpracování mouky, a to od zrníčka, přes mlácení a mletí žita, až po zadělání na kvásek, ze kterého pomáhají péct domácí výborný chléb či dalamánky.
V neposlední řadě oceňuji, že se „výuka“ řídí ročním obdobím a lidovými tradicemi, které bychom si měli uchovávat. Na jaře se trhají kopřivy a bylinky na čaj, v létě děti sbírají jahody a maliny na domácí marmeládu, na podzim trhají jablíčka v sadě a z barevných listů a kaštanů vyrábí dekorace, v zimě se pak vítá Svatý Martin na bílém koni, a také Slunovrat, zpívají se koledy a hrají vánoční hry s biblickou tématikou. Pedagožky jsou velmi trpělivé, a tak jsem neměla obavy přihlásit do skupiny i dvouletého syna, který si pobyt na statku užívá. I když venku prší, vím, že děti nestráví celý den v místnosti, ale nazují se jim holiny, pláštěnky a alespoň několik hjodin stráví venku, na čerstvém vzduchu, což jim velmi svědčí. Myslím si, že tato nestátní instituce si dotace na svůj rozvoj opravdu zaslouží, protože pomáhá vychovávat z nejmladších členů naší společnosti samostatné, milující bytosti, které nejsou lhostejné k životnímu prostředí, o které je třeba pečovat. A věřím, že střípky z těchto několika let strávených v DS Jiřička se dětem vryjí do paměti a s láskou na ně budou po celý život vzpomínat. A za to velmi děkuji.
2024
V měsíci září jsme s žáky šestých ročníku ZŠ vyrazili na nedaleký statek Jiřička na exkurzi cesta zrnem. Žáci měli možnost vyzkoušet si každodenní život našich předků na statku v období žní. A co zažili? Rozpoznávali druhy zrn, mlátili a mleli obilí, starali se o drobnou zvěř, zadělávali kvásek na chléb a po celodenní dřině zakusili svůj vlastní chléb. Celý výlet jsme si moc užili a uvědomili jsme si, jak dlouho cesta zrna je než se dostane na náš stůl. Děkujeme
Ing. Eva M., učitelka ZŠ Juventa v Milovicích
2024
Syn navštěvuje DS od roku 2021. Dětská skupina krásně navazuje na tradice, které patří k fungování statku jako takového, ale také na tradice, které se vážou k ročnímu období. Od jara do zimy si děti projdou přípravou políčka na setí zrna, péči o pole a také sklizeň již zralého obilí, které následně umelou na mouku a upečou si z nej kvaskový chléb. Setkají se tak s realitou, kterou již bežně nevidí. Dále pak vidí koloběh života u zvířátek, které statek obývají. Na jaře narození králíčků a jehňátek, následnou péči dospělých zvířat o mláďata. Stříhání ovcí a zpracování vlny. Sklízení ovoce a zeleniny na podzim. Prostředí je velmi rodinné a respektující, v našem případě nahrazují pečující osoby téměř babičky, které máme daleko.
Adéla N.
Děti mají možnost poznat místní tradice, jako je vynášení Morany, Tříkrálový průvod, přípravy na advent a další akce spojené s chodem statku na malé návsi. Na akce jsou zváni nejen rodiče, ale i místní obyvatelé Jiřic. Dochází tak k propojení všech věkových kategorií a generací.
Děkuji za veškerou péči a edukaci, která děti učí vážit si darů přírody a také se učí jak o ni pečovat, aby byla pro nás co největším zdrojem opakovaně.
2024
Projektové dny 8. třídy ZŠ Dědina Praha 6 jsme trávili na statku v Jiřicích. Osmáci ze zde seznámili s prací na statku, pleli zahradu, krmili králíky, slepice a ovce, hrabali a sváželi seno, vynášeli seno na půdu, kde ho rovnali a prosolovali. Zároveň si tu sami vařili a nacvičovali divadlo, ale také si mohli zazpívat u ohně a zahrát pinpong. Seznámili se také s tím, jak předškolní děti v dětské skupině žijí a pracují na statku, pomáhali jim s ručními pracemi. Pro osmáky, kteří žijí v Praze a právě zažili náročné covidové období to bylo velmi přínosné. Paní Stanislava Fidlerová se jim po celou dobu pobytu plně věnovala. Pro velký úspěch této akce jsme doporučili pobyt na tomto statku i dalším třídám z naší školy. Sedmá třída zde pak zažila projektové dny spojené s výukou astronomie a pozorováním hvězd. Následně i šestá třída se vypravila na statek v Jiřicích na své projektové dny spojené s enviromentální výchovou a na pobyt se sem chystají i další třídy. Pro enviromentální projekty je statek v Jiřicích, který je z Prahy velmi dobře dostupný a má vynikající zázemí, ideálním místem pro projektové dny naší školy.
Pavla B., učitelka ZŠ Dědina v Praze 6
2024